Článek

Český rok 2022: bude to pro konzervativce sen, nebo noční můra?

12. 1. 2022

Pravicově a konzervativně orientovaným lidem se výsledkem voleb v říjnu 2021 splnil sen z nejrůžovějších. Konzervativní premiér, řada pravicových ministrů, slabí Piráti, KSČM a ČSSD mimo Sněmovnu. Ano, ke zcela dokonalému pravicovému ideálu to má daleko, situace se ale blíží maximu možného za daných okolností. Na co dalšího se (nejen) v této souvislosti může pravičák a konzervativec těšit během roku 2022? A čeho se naopak má obávat?

Jedna z nejpravicovějších vlád

více
Článek

Šance prezidentských kandidátů z ODS

5. 1. 2022

Jak bylo popsáno v minulých dvou článcích Zprávy zprava na téma prezidentské volby, v rámci koalice Spolu má největší šanci vybrat ze svých řad relevantního pravicového kandidáta ODS. Měl by ale takový kandidát šanci i ve druhém kole? Podívejme se, jak na tom jsou Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová, Alexandr Vondra a pak ještě jeden kandidát à la „divoká karta“.

Miloš Vystrčil by měl v prezidentských volbách nejmenší šanci. Předsedou Senátu je krátce, předtím ho znali jen političtí fajnšmekři a obyvatelé Vysočiny. Hodně se zviditelnil cestou na Taiwan, kterou ovšem tak trochu „nedobrovolně“ převzal po Jaroslavu Kuberovi. Často mluví o Václavu Havlovi. A to je tak všechno. Chybí mu charisma, není dostatečně názorově vyhraněný, dal by se označit jako tak trochu „Drahoš z ODS“. V řadě hodnotových otázek by podle jeho vyjádření člověk nepoznal, zda vzešel z řad občanských demokratů, TOP 09, nebo snad dokonce od Pirátů.

Reputaci má v pořádku, ale nenaplňuje na sto procent podmínku jedna uvedenou v předchozím článku, tedy není charismatickou politickou osobností se zajímavým životním příběhem a jasně vyhraněnými názory. A už vůbec nesplňuje podmínku dvě ohledně šance získat zemanovské voliče. Na antizemanovském a antibabišovském étosu (pokud to za rok ještě bude vůbec aktuální) by možná doplul do druhého kola, ale na víc nemá. Názorově by navíc snadno splynul s pelotonem dalších středovějších kandidátů, takže by nakonec nemusel dát ani to druhé kolo.

Faktor Němcová

Silnější kartou by mohla být Miroslava Němcová. Ve vrcholné politice se pohybuje nesrovnatelně déle než Miloš Vystrčil, je známější, charismatičtější. Její velkou výhodou u některých voličů může být i fakt, že jde o ženu, navíc o skutečnou dámu, která by Hradu nepochybně slušela a Hrad by slušel jí. Dříve měla hodně blízko k Václavu Klausovi staršímu a pro část středopravých a středových voličů byla nepřijatelná, v posledních letech se jí ovšem dařilo tyto příkopy zasypávat (viz její masivní vítězství ve spíše progresivistickém senátním obvodu Praha 1, kde překvapivě suverénně porazila ex-rektora a senátora Václava Hampla).

Zřejmě by se jí tedy mohlo podařit sešikovat za sebou nejen voliče SPOLU, ale i voliče PirStan. Reputaci má také v pořádku, není za ní žádný velký skandál, a i její životní příběh je zajímavý (překonání rakoviny; zkušenosti s drobným podnikáním ve Žďáru nad Sázavou, kde založila knihkupectví; postupné stoupání vzhůru českou politikou). Je to výrazná politická osobnost, byť se pohybovala hlavně v legislativě, ne v exekutivě.

více
Článek

Koho by měla česká pravice nominovat na prezidenta

29. 12. 2021

Mohou se pravicově, respektive konzervativně orientovaní lidé těšit na to, že v prezidentských volbách zvítězí jim názorově blízký kandidát? Koho by měla pravice nominovat, aby nebyl zcela bez šancí?

více
Článek

Jaký typ kandidáta má šanci vyhrát další prezidentské volby

22. 12. 2021

Pokud Miloš Zeman přečká ve zdraví zbytek svého prezidentského mandátu, čekají nás další přímé prezidentské volby na začátku roku 2023, pravděpodobně v lednu. Stejně jako v minulých dvou volbách se postupně začínají rojit typičtí „středoví“ a „nepolitičtí“ uchazeči o úřad prezidenta. Mají šanci, nebo je převálcuje nějaká jasně vyprofilovaná politická figura?

Pro začátek malé shrnutí. Od vzniku České republiky jsme zatím měli tři prezidenty. Václav Havel a Václav Klaus byli zvoleni parlamentem, Miloš Zeman uspěl ve dvou přímých volbách. V roce 2013 porazil ve druhém kole Karla Schwarzenberga s výsledkem 54,80 procent, v roce 2018 pak Jiřího Drahoše ziskem 51,36 procent.

S přímou volbou tedy zatím nemáme v Česku příliš zkušeností, kromě toho, že řada jejích někdejších fanatických (a leckdy dost naivních) zastánců je z ní dnes zklamána, protože nevygenerovala kandidáta, ve kterého doufali. Jak tedy vše může dopadnout ve volbách v roce 2023?

Dojmy z médií a Twitteru

Zjevně se při odhadech výsledku nelze příliš spoléhat na dojmy, které člověk získá sledováním komentářů většiny médií či například českého Twitteru. Při důvěřování těmto zdrojům by si například nikdo nevsadil na druhé vítězství Miloše Zemana. Zeman tam byl drtivě a masově kritizován, přesto v roce 2018 získal v prvním i druhém kole ještě více hlasů než pět let předtím. Z centra Prahy či Brna se často odhadování názorů ve zbytku Česka moc nedaří.

Více než zmíněné zdroje nám napoví pohled na tvrdá data, byť ze zatím velmi krátké časové řady. Ta nám sdělují, že daleko větší šanci mají jasně politicky vyhraněné osobnosti. Charismatičtí politikové se silným životním příběhem, kteří se v životopisu mohou pochlubit vysokou exekutivní funkcí. Velmi viditelní a výrazní lidé typu zoon politikon oplývající početným zástupem fanoušků stejně jako zavilých odpůrců.

Nepolitičtí odborníci

Občas se zdá, že Češi mají zálibu v takzvaných nezávislých, nestranických, nepolitických odbornících. Přesto tito kandidáti, tedy – jak by řekl Václav Klaus starší – „králíci vytažení z klobouku“, zatím odcházeli z prezidentské volby poraženi.

Je to ostatně v nejlepší tradici českého demokratického prezidentství: i Masaryk a Beneš byli jasně vyprofilovaní politici s čitelnými politickými názory. Stejně tak Václav Havel (ten samozřejmě nebyl do roku 1989 aktivním politikem, přesto jeho politicko-společenské názory zaznívaly už od 60.let). A nepochybně i Václav Klaus.

Nikdy jsme zatím na rozdíl od Slovenska neměli prezidenta typu „nepolitický odborník“ nebo „záchranář zvenčí“ (naše krize systému také nikdy nedosáhla rozměrů té slovenské). Předvolební průzkumy někdy vypadaly v posledních dvojích volbách jinak, ale nakonec vždy převládl výše zmíněný princip, který se ostatně uplatňoval i v předchozích volbách nepřímých.

Kategorie šedá myš

Ještě koncem roku 2012 tak v průzkumech poměrně drtivě vedl Jan Fischer, bývalý ředitel Českého statistického úřadu a v letech 2009-10 předseda úřednické vlády, který určitě spadá spíše do kategorie šedá myš než jasně vyhraněný politik. Jeho náskok se pak rychle rozplynul jako pára nad hrncem a Fischer nepostoupil ani do druhého kola. Tento neslaný nemastný kandidát musel ustoupit politicky zřetelněji vyprofilovaným osobnostem v podobě Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga.

V roce 2018 se takových neslaných nemastných nepolitických kandidátů vyrojila hned celá řádka. Vyprofilované politické osobnosti stály tehdy ve startovních boxech prakticky jenom dvě: obhajující prezident Miloš Zeman a bývalý pravicový premiér Mirek Topolánek. Tomu se ale nepovedlo zopakovat Schwarzenbergův finiš z roku 2013, byť jejich preference se ze začátku vyvíjely podobně. Topolánkovo jméno bylo ale u řady voličů příliš zatíženo vzpomínkami na jeho vládu v letech 2006-9. Někteří neskousli Topolánkovy skutečné nebo údajné skandály, jiní tehdejší pravicové reformy, další zase expremiérův občasný agresivní styl. Tohoto kandidáta tak nakonec zřejmě volili skutečně jen ti nejpravověrnější pravičáci, kteří ostatně ve startovním poli ani neměli moc jiných alternativ. I tak získal Mirek Topolánek více hlasů než v roce 2013 Přemysl Sobotka, bývalý předseda Senátu za ODS, který dosáhl na pouhá 2,46 procenta hlasů.

Dirigentem bez hůlky

více