Šance prezidentských kandidátů z ODS

Jak bylo popsáno v minulých dvou článcích Zprávy zprava na téma prezidentské volby, v rámci koalice Spolu má největší šanci vybrat ze svých řad relevantního pravicového kandidáta ODS. Měl by ale takový kandidát šanci i ve druhém kole? Podívejme se, jak na tom jsou Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová, Alexandr Vondra a pak ještě jeden kandidát à la „divoká karta“.

Miloš Vystrčil by měl v prezidentských volbách nejmenší šanci. Předsedou Senátu je krátce, předtím ho znali jen političtí fajnšmekři a obyvatelé Vysočiny. Hodně se zviditelnil cestou na Taiwan, kterou ovšem tak trochu „nedobrovolně“ převzal po Jaroslavu Kuberovi. Často mluví o Václavu Havlovi. A to je tak všechno. Chybí mu charisma, není dostatečně názorově vyhraněný, dal by se označit jako tak trochu „Drahoš z ODS“. V řadě hodnotových otázek by podle jeho vyjádření člověk nepoznal, zda vzešel z řad občanských demokratů, TOP 09, nebo snad dokonce od Pirátů.

Reputaci má v pořádku, ale nenaplňuje na sto procent podmínku jedna uvedenou v předchozím článku, tedy není charismatickou politickou osobností se zajímavým životním příběhem a jasně vyhraněnými názory. A už vůbec nesplňuje podmínku dvě ohledně šance získat zemanovské voliče. Na antizemanovském a antibabišovském étosu (pokud to za rok ještě bude vůbec aktuální) by možná doplul do druhého kola, ale na víc nemá. Názorově by navíc snadno splynul s pelotonem dalších středovějších kandidátů, takže by nakonec nemusel dát ani to druhé kolo.

Faktor Němcová

Silnější kartou by mohla být Miroslava Němcová. Ve vrcholné politice se pohybuje nesrovnatelně déle než Miloš Vystrčil, je známější, charismatičtější. Její velkou výhodou u některých voličů může být i fakt, že jde o ženu, navíc o skutečnou dámu, která by Hradu nepochybně slušela a Hrad by slušel jí. Dříve měla hodně blízko k Václavu Klausovi staršímu a pro část středopravých a středových voličů byla nepřijatelná, v posledních letech se jí ovšem dařilo tyto příkopy zasypávat (viz její masivní vítězství ve spíše progresivistickém senátním obvodu Praha 1, kde překvapivě suverénně porazila ex-rektora a senátora Václava Hampla).

Zřejmě by se jí tedy mohlo podařit sešikovat za sebou nejen voliče SPOLU, ale i voliče PirStan. Reputaci má také v pořádku, není za ní žádný velký skandál, a i její životní příběh je zajímavý (překonání rakoviny; zkušenosti s drobným podnikáním ve Žďáru nad Sázavou, kde založila knihkupectví; postupné stoupání vzhůru českou politikou). Je to výrazná politická osobnost, byť se pohybovala hlavně v legislativě, ne v exekutivě.